Jane Vopálová a čarovný začátek 5.

2. prosince 2007 v 10:43 | Janička |  Jane Vopálová
Jane Vopálová a čarovný začátek
Kapitola pátá- moudrý klobouk
"Máš tu volno?" Zeptala se Jane hned jak vešla do kupé.
"No jasně, jen se posaď." Řekla dívka a ukázala na sedadlo před sebou.
"Já sem Jane Vopálová, a ty?" Představila se Jane
"Já se jmenuju Karen Milternerová."
Obě dívky se navzájem představily a usmály se na sebe.
"Sem ráda ,že sem konečně někoho poznala. Připadala sem si nesvá ,že tu nikoho neznám. Víš ani o Bradavicích nic nevím. Jenom to ,že je to zámek a kouzelnická škola. Jsou tam koleje jako Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. A ředitelem je Albus Brumbál. Víš, sem jedináček a neznám nikoho kdo do Bradavic chodil. Chodil sem můj tatínek ale ten je už po smrti. Moje maminka nekouzlí, takže sem neměla příležitost se dozvědět nic o světu kouzel." Vyprávěla Karen.
"No tak to si na tom trochu podobně jako já. Moje maminka je čarodějka a tatínek mudla. Ale mám oba rodiče a sestru. Jmenuje se Elizabeth a je tu v druhém ročníku."
"Aha tak to se máš.." Řekla sklesle Karen

Jane vyprávěla Karen všechno co ví o Bradavicích a ona se zájmem poslouchala.
"Jé, a to tam vážně můžeme létat na koštětích? Mě to určitě nepůjde, sem hroznej nešika na sporty."
" Ale půjde. Dokonce i mě to šlo, byla sem překvapená." Smála se Jane. Pučíme si nějaká školní košťata a já ti to ukážu. Stejně si myslím ,že budeme mít nějaký hodiny létání, no vídíš na to sem se zapomněla mamky zeptat." Přiznala Jane.
" Měli jsme hrozné problémy sehnat všechny učebnice a potřeby do školy. Protože se moje maminka normálně do příčné ulice nedostane. Ale Brumbál asi věděl co se děje tak za námi poslal jednoho člověka co nám pomohl Jmenuje se Hagrid. Znáš ho? Dělá v Bradavicích hajného." Řekla rozzářená Karen "už se na něho hrozně těším. Je opravdu hodný."
"Už si přemýšlela do jaké půjdeš koleje?" Zeptala se Jane
"Ne, ani ne. Ale doufám ,že nepůjdu do Zmijozelu. Podle toho co si mi vyprávěla…"
"Já bych chtěla do Nebelvíru. Chodila tam i moje maminka a sestra, doufám ,že tam půjdeš taky. Bylo by fajn být spolu ,co?" Skočila jí do řeči Jane.
"To by bylo, mohli by jsme spolu být na pokoji.."
Cesta utíkala ale kamarádky si pořád měli o čem povídat. Chodbou ve vlaku procházeli studenti pátého ročníku. Jane Karen vysvětlila ,že to jsou prefekti. Žáky kteří jsou pověřeni dohledem nad ostatními. Jedna prefekta nakoukla do nich do kupé a řekla.
"Holky, asi by jste se už měli převléknout do hábitů, brzo budeme na místě."
Dívky si sundali bundy a navlékli si dlouhé černé hábity.
Jane a Karen se chtěli ještě na chvíli posadit a povídat si jenže se po celém vlaku rozlehl hlas: " Za pět minut budeme v Bradavicích. Svá zavazadla nechte prosím ve vlaku. Dopravíme se do školy za vás."
Jane teď pocítila opravdovou nervozitu. Za chvíli budou v Bradavicích! Vlak pomalu zpomaloval až nakonec zastavil. Všichni se vyhrnuli ven z vlaku a tlačili do sebe.
S námahou se dostali ven a tam stál neuvěřitelně obrovský člověk. Byl to vůbec člověk? Tvář mu skoro celou zakrývala dlouhá hříva a divoké štětinaté vousy. A křičel:
"PRVÁCI! VŠICHNI PRVÁCI KE MNĚ!"
"To je Hagrid!" Jane slyšela jak Karen vypískla. "To je ten co mi pomáhal nakupovat školní potřeby!" Vysvětlovala Karen.
No jasně! To je ten obr o kterém mi vyprávěla Elizabeth uvědomila si Jane. Je sice hodně velký ale určitě nebude zlý. Jeho postava budila respekt ale jeho oči nebyli zákeřné nýbrž dobrácké.
"Tak pojď Karen! Musíme jít k němu. Slyšíš co říká? Ať k němu jdou prváci to jsme přece my!"
Jane a Karen si pospíšily k Hagridovi, stejně tak jako spousta dalších prváků.
"Tak dobře, jsme tu všichni!?" Hulákal Hagrid. "Ahoj Karen! Seš v pořádku? Můžeme jít? Tak za mnou!"
Všichni prváci cupitali za Hagridem, byla na všech vidět nervozita.
"Za chvilinku uvidíte Bradavice! Pozorně se koukejte! Na to jen tak nezapomene!" Volal na ně přes rameno Hagrid.
Hned na to všichni zakřičeli. "OOOOO!"
"To je krása!" Pískala malá holčička vedle nich.
"Vážně nádhera!" přidal se chlapec s velkýma učima a malou hlavou.
Na vrcholku hory se tyčil překrásný hrad. Byl doopravdy velký. Měl mnoho věží a vežiček. Před nimi bylo jezero s lodičkami.
"Tak to má Hagrid pravdu, na tohle vážně nikdy nezapomenu. Je to úžasné." Pošeptala Jane, Karen do ucha.
"Tááák! Všichni ke mně! Do každého člunu jenom čtyři!" A ukázal na lodičky.
Jane a Karen si sedli do volné lodičky a to se k nim připojili další dvě dívky. Jedna s dlouhými zrzavými vlasy a druhá velmi malá dívka. Ta která ještě před chvílí vypískla když uviděla Bradavice. Hagrid se posadil sám na malou lodičku a zavelel:
"JEDEM!"
Celá řada loděk se na povel rozjela po jezeře. Všichni mlčeli a upírali oči na obrovský hrad před sebou. Jane se svíral žaludek.
Pak zastavili u přístavu plného kamenů a oblázků. Všichni vylezli s loděk a poslušně šli za Hagridem. Nikdo ani nedutal. Pak zůstali stát před velkou hradní bránu, a Hagrid dvakrát zuřivě a silou zabušil na dveře. Brána se okamžitě otevřela. Ve vstupní síni stála vysoká, černovlasá čarodějka ve smaragdově zeleném plášti. Vypadala velmi přísně.
"Tak tady máte ty prváky pani profesorko McGonagallová. Řekl Hagrid.
"Děkuji vám Hagride." Řekla profesorka. "Teď je převezmu já."
Všichni prváci šli za profesorkou McGonagallovou, vstupní síní. Která byla neuvěřitelně velká. Ze dvěří vpravo slyšela Jane hlasy. Všichni ostatní žáci tam zřejmě byli. Paní profesorka se zastavila, otočila a promluvila na ně přísným hlasem.
"Vítejte v Bradavicích! Za chvíli začne slavností hostina na zahájení školního roku, ale ještě než se usadíte k sváteční tabuli musíme vás rozdělit do jednotlivých kolejí. Tyto koleje jsou Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Vaše koleje bude něco jako vaše rodina. S nimi budete trávit všechen svůj volný čas ve společenské místnosti. Dokud budete v Bradavicích budete sbírat body pro svou kolej. Za každý úspěch body dostanete a za každé porušení řádu o body přijdete. Kolej která dostane největší počet bodů, na konci školního roku získá školní pohár. Ke slavnostnímu zařazování dojde za pár minut. Půjdu ještě na minutku do velké síně. Vy tu na mě zatím počkejte, hned sem zpět.
"Jane? Jak se rozděluje do jednotlivých kolejí? Není to doufám nějaká zkouška kouzelných dovedností ,že ne? Já totiž ještě nic neumím!" Zeptala se Karen.
"Já sama nevím." Odpověděla Jane. "Ale určitě to nebude nic těžkého, neboj se."
Neboj seee? To co povídám? Pomyslela si Jane. Sama se bojím jako čert kříže.
Postávali tam a mumlali si pro sebe nějaká povzbudivá slova.
Kluk vedle nich si sám pro sebe povídal. "Neboj se! Uklidni se! Co by si o tobě pomyslel tvůj otec? Dal by ti jednu do nosu! Seš takovej budižkničemu!"
Jane ho poslouchala povytáhla obočí, tak tenhle se určitě dostane do Zmijozelu…
Za chvíli přišla profesorka McGonagallová a řekla:
"Všichni ke mně! Zařazování začíná!"
Ajaj, tak teď Jane pocítila velký knedlík v krku.
"Seřaďte se! "Zavelela profesorka. "A pojďte za mnou!"
Vyšli ze stupní haly do Velké síně. Jane si nedokázala ani ve snu představit tak nádhernou místnost. Velkou síň ozařovali velké svíce které se vznášeli ve vzduchu. Stoly byli plné stříbrných talířů a poháru. V čele místnosti byl dlouhý stůl u kterého seděli učitelé. A k tomuto stolu teď profesorka odvedla všechny prváky. Stovky tváří na ně zírali. A pak si Jane všimla. Okolo stolů do jednotlivých kolejí létali taková zvláštní průhledná oblaka kouře. Měli tvary postavy, postavy lidí. Ano! To určitě musejí být duchové!
Profesorka před učitelský stůl postavila malou židličku a na ní položila velký špičatý klobouk. Co po nás budou chtít? Přemýšlela Jane. Pak ale náhle klobouk ožil a Jane uviděla trhlinu podobnou ústům a klobouk začal zpívat:
Zdá se vám ,že jsme ošklivý-
Myslete si, co chcete,
Chytřejší klobouk než sem já
Jen tak nenajdete.
Já sem modrý klobouk z Bradavic.
Každému vidím do duše,
Vím z jakého je těsta-
Nasaď si mě a povím ti,
Kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
Kde mají chrabré srdce,
Odvaha, klid a rytířskost
Jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor,
Máš jejich mravní sílu,
Jsou čestní a vždy ochotní,
Přiložit ruku k dílu.
Či moudrý starý Havraspár,
Pokud máš bystrou hlavu,
Tam důvtipní a chápaví,
Vždy najdou čest a slávu.
Nebo tě čeká Zmijozel,
Kde nastane tvá chvíle-
Ti ničeho se neštítí,
By došli svého cíle.
Nasaď si mě a neboj se!
Já, modrý klobouk z Bradavic,
Ti řeknu co tě čeká!
Klobouk dozpíval a všichni ve velké síni začali tleskat. Klobouk se uklonil.
"Takže stačí když si nasadíme klobouk!" Řekla rozzářeně Jane.
Předstoupila před ně profesorka McGonagalová s pergamen v ruce.
"Přečtu vaše jméno. Vy si sednete na stoličku a nasadíte si klobouk který vás zařadí." Vysvětlila.
"Angelová Rose!"
Rose se posadila na stoličku. Nasadila si klobouk a ten vykřikl-
"NEBELVÍR!"
Nebelvírský stůl začal tleskat a skandovat.
"Bubble Thomas!"
Klobouk vykřikl: " HAVRASPÁR!"
"Donaldová Nataša!"
Je to podle abecedy pomyslela si Jane. Tak to budu na konci…
"ZMIJOZEL!"
U někoho to trvalo déle u někoho zase mnohem rychleji. Klobouk se rozmýšlel kam koho poslat..
"Changová Cho!"
HAVRASPÁR!
"Jogosová Martina!"
Přišla dívka se kterou jely v lodičce.
Klobouk zakříčel:
"NEBELVÍR!"
"Levers Jesse!"
No je ten kluk který o sobě říkal ,že je budižkničemu..
"ZMIJOZEL!"
No jasně, odhadla sem to správně.
"Milternerová Karen!" přečetla profesorka Karen jméno.
"Držim palce!" Řekla povzbudivě Jane.
Půjde určitě do Nebelvíru pomyslela si Jane. Je hrozně hodná.
A opravdu, klobouk po chvíli vykřikl:
"NEBELVÍR!"
Rozzářená Karen odcupitala k Nebelvírskému stolu.
Jane jí hodně tleskala, přála jí to.
Pak ještě klobouk přečetl ještě hodně jmen a Jane jenom čekala jenom kdy na ní přijde řada.
A pak profesorka McGonagallová opravdu vykřikla:
"Vopálová Jane!"
Fajn, tak je to tady.. Jdu.. Jane kráčela k židličce. Měla neuvěřitelně težké nohy. Všechny oči v místnosti na ní spočinuly.. Nasadila si klobouk který jí spadl před oči. A pak uslyšela hlas z klobouku:
"Ahoj Jane! Tak kam by si chtěla poslat? Si opravdu moc chytrá, uspěla by si v Havraspáru ale statečná si taky to se musí nechat.."
Jane si byla jistá ,že nikdo jiný kromě jí ten hlas neslyši tak si začala myslet:
Chtěla bych do Nebelvíru.
"Do Nebelvíru? Opravdu?" Jane se zděsila. On slyší její myšlenky?
"Tak dobře, jak myslíš…"
"NEBELVÍR!"
Jane si sundala klobouk a oddychla si. Je v Nebelvíru! Jupí! Celá šťastná běžela k Nebelvírskému stolu který jí hlasitě tleskal.
Posadila se a hned několik lidí jí podávalo ruku.
"Ahoj! Já sem Angelina!"
"Ahoj" Já sem Fred Weasley a tohle je George." Řekl to jeden z dvojčat. Je to ten z rodiny zrzků o které hodně často slyšela mluvit Elizabeth. No jo, Elizabeth. Kde je Elizabeth? A pak jí viděla, seděla jenom pár míst od ní.. A zářivě se na ní usmívala a ukazovala zvýšený palec u ruky.
"Já sem Jane, Jane Vopálová." představila se a usmála se na Freda. Vypadali k nerozeznání podobný ale Jane si všimla ,že Fred je trochu vyšší a má světlejší oči.
Pak se k ní naklonil velmi hezký kluk. A představil se:
"Já sem Oliver Wood. Sem kapitán Nebelvírského družstva. Umíš hrát famfrpál?"
"Ale no tak Olivere!" Okřikla ho Angelina, nech jí přece vydechnout! Navíc nepočítej s tím ,že by hrála! Je přece teprve v prvním ročníku!"
"Jasně, já vim." řekl smutně Oliver.
Jane se podívala k učitelskému stolu a profesorka McGonagallová už uklízela stoličku a moudrý klobouk. Jane vzhlédla podívala se na učitele. Uviděla stříbrné vlasy a dlouhé stříbrné vousy. To byl Brumbál. Také černé zmaštěné vlasy, šedé oči a křivý hákový nos. To byl Snape.
Albus Brumbál se postavil a všichni na něho hleděli s respektem.
"Vítejte!" Prohlásil. Vítejte v novém školním roce v Bradavicích. Na úvod bych chtěl říct pár slov:
Vrták! Brekot! Veteš! Cuk!"
Všichni se začaly smát, hlasitě křičeli a tleskali.
Jane nic nechápala. Pak si to ale uvědomila. To bylo určitě kouzlo! Protože mísy a poháry s nápoji se začaly plnit jídlem!
"Jé!!" Zajásala Jane!
A pustila se do jídla. Naložila si kuřecí stehýnka, hranolky, zelný salát a nalila si dýňovou šťávu. Bylo to tam výborné. Snad ještě nikdy nejedla tak dobré kuře a to její maminka vařila úžasně!
Všichni si hlasitě povídali a řešili novinky které se stali o prázdninách.
"Ty, Angelino." Promluvila Jane na Angelinu. "Koho budeme mít na obranu proti černé magii?"
"Phyllidu Výtrusovou." Řekla Angelina.
"VÝTRUSOVÁ?" Vyprskli smíchy Jane a Karen. Co to je proboha za jméno?
"Náhodou je docela fajn." Bránila jí Angelina, "Jen je trochu na hlavu. Je to černoška." Ukázala k učitelskému stolu.
Od Angeliny slovo černoška znělo hodně divně ,protože sama Angelina byla černoška.
Ale jo, nevypadá tak děsně, řekla si Jane.
Jedli a pili až byli všechny talíře prázdné. A pak Brumbál znovu vstal.
"Teď už nemáme kručící žaludky tak bych chtěl ještě něco říci." Řekl Brumbál. "Musíte mít na pozoru ,že do lesa na školních pozemcích je vstup přísně zakázan. Také je zakázano během přestávkách mezi hodinami provozovat jakkákoliv kouzla. A chtěl bych vám s potěšením oznámit ,že letos se na naší škole nebude soutěž pouze o školní a famfrpálový pohár ale i o cenu která se jmenuje ZLATÝ VOUS." S těmi to slovy si pohladil své stříbrné vousy. "Pravidla soutěže vám poví ředitel jednotlivé koleje. Za Nebelvír to je prof. McGonagallová, za Mrzimor- prof. Prýtová, za Havraspár- prof. Kratiknot a za Zmijozel- prof. Snape. Ale prozradím vám ,že to bude velmi napínavá soutěž plná zajímavých her. Za každou kolej půjde sedm uchazečů. A to každý z ročníku."
A teď vás poprosím aby jste se odebrali do svých ložnic. Půjdeme spát aby jste byli čilí na zítřejší vyučování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | Web | 7. prosince 2007 v 21:32 | Reagovat

Tááákže... je to sice pěkný, ale měla bych pár výhrad... (doufám, že to nebudeš brát nějak špatně, jen se ti pokusím poradit, jak bys mohla svoje povídky zlepšit... teda ne že já jako autorka povídek bych měla co říkat, ale když to čtu, tak si říkám, jak bys to mohla vylepšit...)

Přijde mi, že ten styl psaní je tak trochu (promiň mi ten výraz) no... dětinský(?) Chci tím říct, že třeba dost často opakuješ nějaký slova... zkus je nahradit něčím s podobným významem, pak to rozhodně vyzní líp!!! A vůbec, máš často takový hodně jednoduchý věty (např. - čistě jen pro představu- "Půjdu spát." Řekla. Vyšla po schodech nahoru. Šla se vysprchovat. Potom si lehla do postele, byla už hodně unavená. - jo, je to asi trochu přehnaný... ale jde mi o to, abys viděla, co tím myslím. Hele, nebylo by lepší, kdybys napsala tohle: Jane zívla a prohlásila: "Asi si už půjdu lehnout..." Vstala a za velkého dupání vyběhla po schodech nahoru. Zamířila do své ložnice, útulného pokojíku, kde se naproti velkému oknu nacházely čtyři postele s nebesy. Popadla svou noční košili, ležící na rozestlané posteli, a na nějakou chvíli se zamkla v koupelně. Zvenčí byl slyšet pouze zvuk kapek vody tříštících se o zem a poněkud falešný zpěv. Za malý okamžik už stála ve dveřích a znaveně sebou praštila na postel.

Jo, to jsem tak asi chtěla říct... prostě jsem nechtěla napsat jenom něco jako "Je to skvělý!", když si to ve skutečnosti úplně nemyslím... Je fakt, že některý lidi to možná dělají, a mě by asi štvalo, kdyby mi psali, že je moje povídka úplně úžasná, takže by mě udržovali v mylný představě, že už se ani nemusím zlepšovat a nebyla to pravda... No, to je asi fakt všechno... Klidně tenhle komentář smaž, jestli se ti nelíbí, jen jsem ti chtěla trochu poradit (ale teda fakt nevím, s jakým úspěchem :D)

P.S. U věty "Hned na to všichni zakřičeli. "OOOOO!" " jsem se musela fakt hrozně smát... :D to mě teda vážně pobavilo=) Ta se ti povedla=)

2 pantherka pantherka | E-mail | Web | 8. prosince 2007 v 10:47 | Reagovat

docela souhlasím s Peggy, jako třeba to opakování slov, ale jsem zvědavá co z tý tvojí povídky vyleze, takže s radostí vytrvám....:))) Dej sem honem další kapitolku a pouč se z našich rad :))) Už se těším :)))

3 MarryT MarryT | Web | 2. března 2008 v 19:21 | Reagovat

No já taky částečně souhlasím s Pegg ale jinak ten příběh se mi moc líbí a navíc moje povídky taky nejsou bez chyb tak no a co.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama